Vícenásobná dědičnost v C++ - opakovaná dědičnost - Builder.cz - Informacni server o programovani

Odběr fotomagazínu

Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!

 

Zadejte Vaši e-mailovou adresu:

Kamarád fotí rád?

Přihlas ho k odběru fotomagazínu!

 

Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:

Soutěž

Sponzorem soutěže je:

IDIF

 

Kde se koná výstava fotografií Luďka Vojtěchovského?

V dnešní soutěži hrajeme o:



C/C++

Vícenásobná dědičnost v C++ - opakovaná dědičnost

14. března 2001, 00.00 | V tomto článku si povíme něco o dalším z problémů při vícenásobné dědičnosti - o opakovaném dědění.

V minulém článku jsem popsal vícenásobnou dědičnost, vyjmenoval problémy, které přináší a ukázal problém konfliktu jmen. V tomto článku objasním druhý problém - opakovanou dědičnost. Jak jsem uvedl minule, opakovaná dědičnost nastane, jestliže v třídním diagramu existuje mezi 2 třídami více, než jedna cesta. Tedy například:

class A
{
  public:
    int A;
};

class B : public A
{
  public:
    int B;
};

class C : public A
{
  public:
    int C;
};

Třídy B, C mají tribut int A zděděný z třídy A. Nyní vytvořme třídu D následovně:

class D : public B, public C
{
  public:
    int D;
};

Třída D obsahuje dva atributy int A . Vše je v pořádku jestliže z nějakého důvodu chceme mít atribut int A ve třídě D dvakrát. K atributům B::A a C::A potom přistupujeme jako při běžném konfliktu jmen, který jsem popsal v minulém článku. Zde je ale spíše logické chtít, aby atribut int A byl ve třídy D jen jednou, protože se vlastně jedná o jeden atribut A::A, který byl opakovaně zděděn.

Virtuální nadtřída

Řešením je udělat třídu A virtuální nadtřídou tříd B, C. K vyjádření virtuální nadtřídy se používá klíčové slovo virtual , které známe jako slovo deklarující metodu volanou pozdní vazbou. "Virtuální dědění" nemá s pozdní vazbou nic společného. Opět vidíme v C++ situaci, kdy jedno klíčové slovo má více významů. Opravíme zdrojový text takto:

class A
{
  public:
    int A;
};

class B : virtual public A
{
  public:
    int B;
};

class C : virtual public A
{
  public:
    int C;
};

class D : public B, public C
{
  public:
    int D;
};

Nyní má třída D skutečně jen jeden atribut int A . Ještě jen upozorním, že všichni další potomci tříd B a C budou dědění virtuálně. Velkou nevýhodou virtuálního dědění je fakt, že pro virtuální dědičnost se musím rozhodnout dříve, než dojde k vícenásobnému dědění. Tedy když jsem v mém příkladě vytvářel třídy B a C, už jsem musel počítat s tím, že bude existovat nějaká třída D, u které nastane problém opakovaného dědění. Jinak bych u jednoduché dědičnosti nepoužil klíčové slovo virtual. Není příliš dobré preventivně u každé dědičnosti použít klíčové slovo virtual, protože třída, která má virtuální nadtřídu obsahuje navíc ještě jeden ukazatel. Takže třída class B1 : public A není stejná jako třída class B2 : virtual public A . Onen zmiňovaný ukazatel není ukazatelem na tabulku virtuálních metod. Jedná se o ukazatel, který bude nutný pro sdílení prvků třídy při opakované vícenásobné dědičnosti.

Právě problémy s virtuálním děděním jsou velmi silným argumentem odpůrců vícenásobné dědičnosti. Používáte-li vícenásobnou dědičnost, doporučuji Vám vyhnout se virtuálnímu dědění a všem problémům, které přináší. V příštím článku dokončíme téma vícenásobné dědičnosti přehledem pravidel pro vytváření a likvidování instancí tříd vyniklých vícenásobnou dědičností. Tedy povíme si, v jakém pořadí se volají konstruktory a destruktory při vícenásobné dědičnosti.

Obsah seriálu (více o seriálu):

Tématické zařazení:

 » Rubriky  » C/C++  

 

 

 

Nejčtenější články
Nejlépe hodnocené články

 

Přihlášení k mému účtu

Uživatelské jméno:

Heslo: