HTML - část II. - Formátování textu - Builder.cz - Informacni server o programovani

Navigace:  » Úvodní stránka  » Rubriky  » Web  

8. prosince 2000, 00.00 | V minulém díle jsme si ukázali základní pravidla jazyka HTML, dnes se již podíváme na něco konkrétního, a sice na formátování textu.

V minulém díle jsme si ukázali základní pravidla jazyka HTML, dnes se již podíváme na něco konkrétního, a sice na formátování textu.

Základním tagem je zde párový tag <P>, mezi kterým je uzavřen odstavec. Jeho parametrem je ALIGN, který určuje zarovnání textu uvnitř odstavce a může nabývat hodnot LEFT (pro zarovnání doleva, je implicitně nastaveno, nemusí se zadávat), RIGHT (pro zarovnání doprava) nebo CENTER (pro zarovnání na střed). Vše si ukážeme na příkladu:

<P ALIGN="CENTER">
Tady je text zarovnaný na střed.
</P>

V prohlížeči to bude vypadat takhle:

Tady je text zarovnaný na střed.

Tag P zároveň vynechá za odstavcem jednu řádku a u další udělá odsazení. Pokud potřebujeme zarovnat text na střed bez tohoto zarovnání, můžeme použít párový tag DIV. Ten nám všechno, co je umístěno uvnitř něj, zarovná stejně jako P, ale bez výše popsaného formátování. Jeho syntaxe je <DIV ALIGN=zarovnání> a možnosti zarovnání jsou shodné s P.

Dalším důležitým tagem je FONT. Určuje barvu, font a velikost písma uzavřeného mezi něj a má následjící syntaxi:

<FONT COLOR=barva FACE=font SIZE=velikost>

Barva se udává buď názvem (například black pro černou) nebo ve formátu #RRGGBB. K parametru FACE - měli byste používat jen základní fonty, které má nainstalované každý uživatel - tedy bezpatkové písmo (Arial), patkové písmo (Times), nebo neproporciální písmo (Courier) - jejich vhodnou kombinací se dá dosáhnout velmi pěkných stránek, které navíc budou správně fungovat u většiny uživatelů. Za parametr FACE se dá zároveň napsat více druhů písem - prohlížeč potom bude hledat na počítači uživatele první písmo, pokud ho nenalezne, tak druhé, atd. Definice tří základních písem je následující:

Pro písmo Times: <FONT FACE="TIMES NEW ROMAN CE, TIMES CE, TIMES NEW ROMAN, TIMES, SERIF">
Pro písmo Arial: <FONT FACE="HELVETICA CE, ARIAL CE, ARIAL, HELVETICA, SANS-SERIF">
Pro písmo Courier: <FONT FACE="COURIER NEW CE, COURIER CE, COURIER NEW, COURIER, MONOSPACED">

Velikost můžete udávat buď ve stupnici od 1 do 7, kde 1 je nejmenší, nebo jako relativní velikost vzhledem k velikosti používané u okolního textu. Standardní velikost textu se dá nastavit pomocí tagu BASEFONT, jehož parametrem je SIZE - určuje velikost textu ve stupnici popsané výše. Pokud tedy použijete <BASEFONT SIZE=3> a kdekoliv v textu potom <FONT SIZE=+1>, tak se použije velikost o stupeň větší než je základní font nastavený tagem BASEFONT, v tomto případě tedy 4.

Další tagy určují řez a tučnost písma. Jsou to I a B a oba jsou párové. I způsobí, že všechen text uzavřený uvnitř něj bude v prohlížeči zobrazen kurzívou, B potom všechen text uzavřený do něj převede na tučné písmo. Jejich syntaxe je jednoduchá, bez parametrů. Příklad:

<I>Text kurzívou<I>
<B>Text tučným písmem<B>

A výsledek v prohlížeči:

Text kurzívou
Text tučným písmem

Podobným tagem je i <CODE> - ten převede všechen text umístěný mezi něj na neproporciální písmo (Courier). Pak zde máme tagy U a STRIKE. První všechen text umístěný mezi něj podtrhne, druhý ho přeškrtne.

Dále zde je zvláštní tag PRE. Je opět párový a zajistí, že všechen text, umístěný mezi něj, se bude v prohlížeči zobrazovat přesně tak, jak je napsán ve zdrojovém kódu. Příklad vše osvětlí:

<PRE>první část textu     druhá část textu
            třetí část textu</PRE>

Tento kód bude v prohlížeči vypadat takto:

první část textu     druhá část textu
            třetí část textu

Na úplný konec jsem si nechal nadpisy. HTML zná 6 úrovní velikosti nadpisů - od 1 do 6, kde 1 je největší. Syntaxe je následující:

<H4 ALIGN="CENTER">Nadpis čtvrté úrovně</H4>Další text

Tento kód bude v prohlížeči zobrazen takto:

Nadpis čtvrté úrovně

Další text

Vidíme tedy, že tag H4 nám zároveň podobně jako P vynechal řádek a odsadil první řádek dalšího textu. Číslo za H udává úroveň nadpisu, ale to už jste se určitě dovtípili. Parametr ALIGN (zarovnání) zde může nabývat stejných hodnot jako u P nebo DIV.

A to je pro dnešek vše. V příštím díle si povíme něco o tvorbě formulářů.